Mezi zátěžová vyšetření patří tzv. spiroergonometrie. Za jakým účelem se provádí a jaké jsou její cíle?

Co je spiroergometrie

Spiroergometrie je zátěžové vyšetření spojující zátěžovou elektrokardiografii (ergometrie) s analýzou plicní ventilace, výměny kyslíku (O2) a oxidu uhličitého (CO2). Při spiroergometrii se kromě základních parametrů, jako krevní tlak, tepová frekvence a elektrokardiogram (EKG) měří další tři základní veličiny, ze kterých se pak odvozují všechny ostatní Jsou to:

1. Plicní ventilace. Měří se jako objem vydechovaného vzduchu pomocí průtokového senzoru, přičemž se vychází z toho, že objem vdechovaného a vydechovaného vzduchu se liší jen nevýznamně.

2. Podíl kyslíku (O2) ve vydechovaném vzduchu.

3. Podíl oxidu uhličitého CO2 ve vydechovaném vzduchu.

Pro zisk energie v organismus je nutné spalování živin - především cukrů a tuků. Pro účinné spalování živin v organismus je nutný přísun kyslíku (O2), a při jejich spalování vzniká oxid uhličitý (CO2), který je nutné z organismus vyloučit. Toto zajišťuje jednak dýchací systém (dýchací cesty a plíce) a jednak oběhová soustava (srdce a cévy). Při narůstající fyzické zátěži roste spotřeba kyslíku a výdej oxidu uhličitého. Od určité úrovně zátěže již přísun kyslíku nestačí, dochází k nedokonalému spalování živin, při kterém vzniká kyselina mléčná, ta se v těle hromadí a náš organismus ji musí později po ukončení zátěže odbourat (to označujeme jako práce na kyslíkový dluh). Okamžik, kdy k tomu dojde nazýváme „anaerobní práh". Měření výměny kyslíku a oxidu uhličitého umožňuje jednak posoudit, které živiny jsou více spalovány (při spalování cukrů příjem kyslíku zhruba odpovídá množství vydaného oxidu uhličitého, kdežto při spalování tuků je oxidu uhličitého méně), a jednak umožňuje stanovení anaerobního prahu, protože v okamžiku kdy dochází k tvorbě kyseliny mléčné, přestává růst spotřeba kyslíku a prudce narůstá výdej kysličníku uhličitého. Zátěž blízká úrovni anaerobního prahu je optimální zátěží pro léčebnou rehabilitaci, ale také pro trénink sportovců, vyšší zátěž je možno konat jen krátkodobě a nadměrně zatěžuje organismus.

V případě dotazů ohledně sportovní výživy nebo zdravotních potíží kontaktujte výživového poradce!

Plicní ventilace

Porovnáním objemu vzduchu (plícní ventilace) prodýchaného s maximálním úsilím za minutu v klidu s objemem prodýchaného vzduchu za minutu na vrcholu zátěže umožňuje posoudit funkci dýchací soustavy, srdce a cév, svalové soustavy, umožňuje rozlišit zda příčinou dechových obtíží je plícní onemocnění, či onemocnění srdce a cév, nebo na svalové soustavy. Pokud je objem vzduchu prodýchaného při maximálním úsilí za minutu v klidu blíží objemu vzduchu prodýchaného za minutu na vrcholu zátěže je příčina obtíží na úrovni plic. Pokud je objem prodýchaného vzduchu na vrcholu na vrcholu zátěže menší (to znamená, že nemocný má ještě rezervu) je příčina dechových obtíží spíše na úrovni oběhové soustavy - na úrovní srdce, nebo cév, nebo je způsobena netrénovaností.

Jak tento test probíhá?

V prvním kroku před vlastním vyšetřením si vyšetřující lékař s nemocným dohodne způsob komunikace během testu, protože v průběhu vyšetření již nemůže nemocný hovořit. Poté se v klidu vleže zaznamená elektrická aktivita srdce na elektrokardiogram.

Druhým krokem je klidová spirometrie, při které v klidu v sedě nemocný nejprve chvíli klidně dýchá, poté provede maximální nádech a pak maximální rychlý výdech a změří se tak objem plic a odpor v dýchacích cestách (klidová spirometrie).

Ve třetím kroku nemocný v klidu s maximálním úsilím chvíli intenzivně dýchá a určí se objem vzduchu prodýchaného za minutu s maximálním úsilím (test maximální volní ventilace - MVV).

Ve čtvrtém kroku je nasazení speciální masky napojené na průtokový analyzátor plynů, který umožňuje měření objemu vydechovaného vzduchu a množství kyslíku a oxidu uhličitého v něm. Následuje vlastní zátěžové vyšetření, při které nemocný šlape na ergometru rychlostí 60 až 70 otáček za minutu, zátěž se během testu plynule zvyšuje (jako při jízdě do stále strmějšího svahu) a nemocný pokračuje až do úplného maxima výdrže sil. Během test je průběžně zaznamenávány následující veličiny - elektrokardiogram (EKG), krevní tlak, tepová frekvence, objem prodýchaného vzduchu, spotřeba kyslíku a výdej oxidu uhličitého. Z naměřených hodnot se určí anaerobní práh, objem prodýchaného vzduchu za minutu na vrcholu zátěže (maximální plícní ventilace), a maximální spotřeba kyslíku a maximální výdej oxidu uhličitého na vrcholu zátěže.

V pátém kroku probíhá klidová fáze vyšetření, kdy probíhá měření výše zmíněných hodnot v klidu po ukončení zátěže ještě asi 5 minut, poté se test ukončí.

Co mi můžete tímto vyšetřením zjistit a jaký to pro mne bude mít přínos?

• Posouzení výkonnosti nemocného, odhalení případné simulace nebo zveličování dušnosti
• Rozlišit jednotlivé příčiny dušnosti - plícní příčiny, či příčiny srdeční
• Stanovit tepovou frekvenci při anaerobním prahu pro potřeby léčebné rehabilitace nemocných či optimální tréninkové zátěže mu sportovců
• U nemocných s chronickým selháním srdce určit léčbu, případně vhodnost a správné načasování transplantace srdce

Jak to bude vypadat po výkonu?

Po krátkém odpočinku po vyšetření nemocný odejde domů. S výsledkem vyšetření se s ošetřujícím lékařem dohodnete na dalším postupu léčby vašich potíží.

Jaká jsou rizika výkonu?

Rizika výkonu jsou minimální. Zřídka může dojít při vyšetření nemocných se závažnými poruchami prokrvení srdečního svalu (ischemií) ke vzniku srdečního infarktu, ale pod dohledem lékaře je to spojeno s menším rizikem, než kdyby infarkt vznikl mimo nemocnici a je možné ihned zahájit příslušná léčebná opatření. U nemocných se závažnými poruchami srdečního rytmu můžeme během vyšetření vyvolat závažnou arytmii s následnou zástavou oběhu (tak zvaná klinická smrt), ale vyšetřující tým může ihned zahájit oživování (neodkladnou resuscitace), je k tomu technicky vybaven a pravidelně absolvuje odborné proškolení a riziko takovéto arytmie je proto podstatně menší, než kdyby k ní došlo mimo nemocnici. U nemocných s chronickým srdečním selháním může dojít k akutnímu selhání srdce, nebo šokového stavu, je však možno ihned zahájit příslušná léčebná opatření. Vzácné jsou mimosrdeční komplikace - vznik mozkové cévní příhody (mrtvice), poškození svalů, kloubů či kostí dolních končetin v důsledku námahy.

Image: taoty / FreeDigitalPhotos.net

(Zdroj - 1. interní klinika, FN Olomouc)