My lidé jsme od přírody stvořeni jako dokonalé bytosti. S naší schopností neustálé regenerace bychom se mohli dožít 120 a více let. Ale praktická cesta k tomuto cíli je mnohem zajímavější než teoreticky dosažitelný věk. Vnitřní prostředí organismu by mělo mít mírně zásaditý charakter. Chybné návyky ve stravování však vedou k tomu, že se podíl zásaditosti v našem těle stále snižuje. Překyselení organismu je pak důvodem většiny nemocí.

Počátek nemocí

Každé chronické onemocnění začíná lokálními „skrytými“ acidózami, které pokračují celkovou skrytou acidózou základní substance s odpovídajícími zánětlivými reakcemi buněk. Končí tím, že se v organismu usazuje bludný uzavřený kruh, a při následné masivní acidóze, která se může projevit „ztuhnutím“ postižené tkáně, se ztrácí možnost řídit v ní základní životní pochody.

Jak je to s pH

Veškerý život začal v moři a ještě dnes lidské tělo obsahuje více než 70% vody. PH hodnota mořské vody se pohybuje okolo 8 až 8,5 pH. Naše tělo udržuje v krvi pH hodnotu od 7,35 – 7,4 pH s občasnými, zcela nepatrnými výkyvy. Pokud by se tato hodnota výrazněji snížila, člověk umírá. Náš život tedy závisí na tom, že tělo setrvává v neutrálním, pouze lehce zásaditém prostředí.

V přírodním léčitelství je rovnováha mezi kyselostí a zásaditostí (acidobazická rovnováha) těla základem každé léčby. Tato životně důležitá skutečnost i nadále zůstává klasickou medicínou nepovšimnutá a většina lékařů nepovažuje acidózu za bezprostřední ohrožení našeho zdraví. Pokládají ji dokonce za menší problém než je narušení látkové výměny. Tomu ještě napomáhá fakt, že stav kyselosti v těle se běžně určuje z krve a ta – až na řídké výjimky – udržuje tělo přísně v neutrálním prostředí. Je třeba si uvědomit, že výkyv v acidobazické rovnováze, jenž je v dnešní době téměř běžným jevem, poškozuje nejen lidské buňky, nýbrž každý život.

Potencionálně nebezpečné látky

Během látkové výměny neustále vznikají v těle kyselé látky, jako např. kyselina močová, uhličitá, mléčná, octová a dokonce i solná. Pokud ji zdravé ledviny neodbourají a nevyloučí, do značné míry se podílí na zrychlování překyselení těla, a tím i na narušování buněk.

Kyseliny vnikají nejdříve do krve. Jsou-li však její ochranné látky (pufry) již vyčerpány, je přebytek kyselin odveden do vaziva. Buňky pojivové tkáně jsou robustnější, takže jedovaté látky je tak snadno nepoškodí. Kyseliny se v nich hromadí tak dlouho, dokud je ledviny nevyloučí. Dalším vyměšovacím orgánem jsou plíce. Pomocí obou těchto orgánů se tělo snaží přebývající kyseliny co nejrychleji vyloučit. Než však budou „předány“ do moče, musí být předtím neutralizovány – a to za pomoci zásaditých látek (minerály, stopové prvky).

Již je doufám jasné, že správný poměr kyselin a zásad v těle je žádoucí a nutný.

V případě dotazů ohledně výživy, detoxikace či zdravotních potíží kontaktujte výživového poradce!

Co probíhá dále

Celá řada biochemických pochodů v těle je zaměřena na udržení pH krve, a to i za cenu „nesprávné funkce jiného orgánu“. Krev má prostě přednost.

Jak se tento důležitý proces realizuje? Kyseliny jsou pro organismus škodlivé látky. Některé se v organismu tvoří jako produkty látkové výměny (chlorovodíková, octová, močová apod.), jiné bohužel přijímáme. Pro zajištění zmíněné acidobazické rovnováhy je bezpodmínečně nutné kyseliny z těla průběžně odbourávat – redukovat. K odbourávání kyselin může dojít pouze za přítomnosti látek zásaditého charakteru. Jestliže je jejich příjem ve stravě dostatečný, je vše v pořádku. Jestliže přijímáme zásaditých látek málo a kyselých mnoho, organismus je nucen použít pro redukci kyselin uložené zásadité látky. Vápník z kostí a zubů, chrom ze slinivky, zinek z prostaty, hořčík, který byl původně určen pro činnost nervové soustavy atd. atd. atd. Tím dochází k ochromení bezchybné činnosti orgánů a následně pak k nemocem, které se dlouhodobým překyselením stávají chronickými. Mohl by následovat dlouhý výčet chorob, počínaje alergiemi, artrózami, plísněmi, rakovinou, záněty, mykózami, cukrovkou, artrózou, vysokým lrevním tlakem, exematickými chorobami, astmatem a žaludečními vředy konče.

Co nám přinese podrobnější studium kyselin a zásad?

Jakmile jsou v našich organismech tuky, sacharidy a proteiny metabolizovány, vytvářejí organické a anorganické kyseliny. Proteiny (bílkoviny) vytvářejí kyselinu sírovou a fosforečnou. Sacharidy a tuky vytvářejí kyselinu octovou a mléčnou. Všechny tyto kyseliny jsou vysoce toxické a musíme je z našich těl co nejrychleji odstranit. Pokud by však byly tyto kyseliny odstraňovány přes ledviny a tlusté střevo, škodily by těmto orgánům. Proto nastupují zásadité látky, které vznikající kyseliny neutralizují na neutrální sloučeniny, které mohou být snadno odstraněny. Skupinou minerálních sloučenin, které neutralizují kyseliny jsou soli kyseliny uhličité, symbolizované jako BaCO₃, přičemž Ba zastupuje kterýkoliv ze 4 bazických čili zásaditých prvků: Na (sodík), Ca (vápník), K (draslík) a Mg (hořčík). Když se uhličité soli setkají se silnými kyselinami, jako je kyselina sírová, fosforečná, octová a mléčná, zásadité minerály tvořící uhlíkovou sůl opustí tuto sůl, spojí se s kyselinami a následně vytvoří nové soli.

Například:

            BaCo3 + H2SO4                        =     BaSO4 + H2O + CO2

sůl kyseliny uhličité + kyselina sírová       =     sůl kyseliny sírové + voda + oxid uhličitý

Výsledek

Výsledkem je, že sůl kyseliny uhličité změní kyselinu sírovou, která je silnou kyselinou, na sůl kyseliny sírové, kterou lze eliminovat přes ledviny bez jakéhokoliv negativního dopadu. Stejným způsobem může být přeměněna jiná kyselina na jinou sůl a následně eliminována přes stěnu tlustého střeva. Jednoduše řečeno, kyseliny, které jsou výsledkem metabolismu, mohou být eliminovány pouze poté, co byly přeměněny na neutrální soli. Poté už nejsou škodlivé ani pro ledviny a ani pro stěnu tlustého střeva. Výsledkem této změny, tedy změny z kyseliny na neutrální sůl, je snížení koncentrace zásaditých prvků, jako jsou Na, Ca, Mg, K, v krvi a potom v mimobuněčné tekutině. Právě této snížené koncentraci alkalických prvků se říká překyselení tělesných tekutin. Abychom byli zdraví, musí být naše tělo udržováno na zásadité straně (pH 7,4), proto musíme stále doplňovat ztracené zásadité(alkalické, bazické) prvky potravou, kterou jíme. To je jeden z důvodů proč musíme jíst dostatek zásadotvorných potravin, abychom měli tělesné tekutiny stále zásadité. Dalším důvodem, proč je třeba jíst zásadotvorné potraviny, je fakt, že nedostatek zásadotvorných prvků Na, Ca v mimobuněčných tekutinách způsobuje snížení hladiny dalších zásadotvorných prvků, K a Mg, ve vnitrobuněčných tekutinách těla. Pokud se to týká vnitrobuněčných tekutin v nervech, nebudou pak nervové buňky fungovat, tj. nervy nebudou přenášet zprávy. Výsledkem je přechod do komatu. Proto je udržování dostatečného množství zásadotvorných prvků v našich tělesných tekutinách naprosto zásadní pro zachování úrovně zásaditosti na pH 7,4. Kromě toho je kumulativní efekt překyselení tělesných tekutin jednou z významných příčin rakoviny a jiných degenerativních chorob. Proto pokud udržujete rovnováhu kyselin a zásad, můžete předcházet téměř všem nemocím, včetně rakoviny, srdečně-cévních chorob, infarktu, AIDS atd.

Image: Filomena Scalise / FreeDigitalPhotos.net

Doporučená literatura: „Kyseliny a zásady“ -Herman Aihara, „Pryč s kyselostí“-Kurt Tepperwein, „Diagnostika v praxi“-M.Černoch, „zdraví díky odkyselení“-Peter Jentschuraˇ+Josef Lohkamper, „Makrobiotika“-Carl Feré“Acidobazická rovnováha“-Katrin Koelleová

Sepsal Lanta J.(čerpáno z knih „Kyseliny a zásady“ -Herman Aihara, „Pryč s kyselostí“-Kurt Tepperwein, „Diagnostika v praxi“-M.Černoch)