Je tu 3. díl, kde jsou zodpovězeny otázky a důležité informace o biopotravinách. Dozvíte se, jak je to s použitím aditiv u biopotravin, že v biopotravinách jsou některá aditiva povolena a jak se šetrně zpracovávají? Jak je to s cenou biopotravin a proč? Na tyto a další odpovědi na otázky se dočtete v dnešním článku.

Jak je to s použitím aditiv u běžných potravin a u biopotravin? Jsou při výrobě biopotravin povolena tzv. éčka?

V dnešní době se potraviny snaží uspět tím, že mají co nejdelší trvanlivost, výrazně voní, hýří barvami a co nejvýrazněji chutnají. A co je potřeba k tomu, aby měly takové zázračné vlastnosti? Jsou to aditiva, neboli přídavné látky.

V EU je v současnosti povoleno více než 300 potravinářských aditiv. Patří k nim barviva, konzervanty, antioxidanty, látky zvýrazňující chuť a aroma, emulgátory, stabilizátory, látky regulující kyselost či látky protispékavé a protihrudkující, chemické sloučeniny usnadňující loupání brambor či způsobující zlatavé zbarvení chipsů. Jiné fungují jako odpěňovače při výrobě marmelád či jako katalyzátory (např. nikl) pro ztužování tuků při výrobě margarínů. Názory na jejich vliv na zdraví lidí se výrazně liší. Jedna skupina vědců říká, že aditiva jsou zcela neškodná, protože jsou vědecky testována. Názor jiných je takový, že laboratorně se zkoumá pouze jedna látka po omezenou dobu a v umělých podmínkách.

Ale fakt je takový, že nikdo nedokáže laboratorně testovat desítky chemických aditiv najednou
a navíc nežijeme v laboratorních podmínkách (dýcháme špinavý vzduch, žijeme ve stresu atd.). Je téměř nemožné laboratorně testovat dlouhodobé důsledky denní konzumace chemických aditiv za 20 či 40 let. Mezi těmito látkami je velký rozdíl - mohou to být látky přirozené bez negativních účinků, ale i látky, které pocházejí z dehtu a ropných produktů. Takové věci organismus těžkou odbourává.

Ano, v biopotravinách jsou povolena některá aditiva

Při výrobě biopotravin je možné použít omezený počet - jen 36 tzv. přídatných a pomocných látek, v každém případě to mohou být pouze přírodní látky, nikdy nesmí být geneticky upravené. Jedná se například o: kyselinu askorbovou, kyselinu jablečnou, karubin - moučka ze svatojánského chleba, vinan draselný, uhličitan sodný pro výrobu cukru, agar, uhličitany sodné, oxid uhličitý, arabská guma apod.

V rámci EU jsou povoleny už i některá aditiva, která dle zastánců zdravé výživy nejsou zcela optimální - příkladem může být schválené omezené použití nitritové soli (E250) pro výrobu bio uzenin. Některé svazy ekologických zemědělců v Evropě použití této soli zakazuje (např. Bioland, Demeter). Hlavním argumentem pro používání nitritové soli je efekt červené barvy u uzenin a prodloužení trvanlivosti. Mnoho spotřebitelů totiž vybledlá až nahnědlá barva ekologicky vyrobených uzenin bez aditiv odpuzuje. Je pozitivní, že český výrobce připravil novou variantu biouheráku pouze s použitím mořské soli. Tento uherák byl oceněn biopotravinou roku 2004.

Jaké druhy zpracování jsou povoleny pro biopotraviny?

U biopotraviny se preferují přirozené cesty zpracování a šetrnost k zachování biologické hodnoty.

-          zákaz ošetření ionizujícím zářením

-          zákaz bělení

-          zákaz mikrovlnného ohřevu

-          zákaz použití chemikálií, filtrace, čiření, chlazení, mražení, lyofilizace při uzení

-          mechanické zpracování: povoleno mletí, drcení, stloukání, prosévání, třídění, lisování, mačkání

-          tepelné zpracování: odpařování, vaření, sušení, pečení, pasterace, sterilace, extruze

Jak to, že mohou výrobci konvenčních potravin vyrábět bioprodukty a naopak?

Zpracovatelé bioproduktů a zároveň konvenčních produktů však musí svou souběžnou výrobu časově a prostorově oddělit a zajistit identifikaci výrobních dávek. Takže například u velkých zpracovatelů mléka nalezneme dvě samostatné a oddělené zpracovatelské a výrobní linky.

Mají bioprodukty více vitaminů a minerálních látek?

Ano, z výsledků srovnávacích výzkumů kvality biopotravin a konvenčních potravin vyplývá, že bioprodukty mají více vitaminů a minerálů, a to v souvislosti s vyšším obsahem sušiny. Biozelenina má podle 41 studií vyšší obsah vlákniny, minerálních látek a vitaminů. Například vitaminu C má o 27% více, hořčíku o 29% více, železa o 21% více (Nutritional Quality of Organic Versus Conventional Fruits, Vegetables, and Grains. The Journal of Alternative and Complimentary Medicine, Vol. 7, No. 2, 2001, 161-173. V. Worthington, 2001).

Proč jsou bioprodukty dražší než produkty z konvenčního zemědělství?

Biopotraviny jsou dražší řádově o 20-40%, někdy i více, protože mají vyšší náklady během celého produkčního procesu.

-          ekozemědělci mají nižší výnosy

-          větší podíl ruční práce a vyšší náklady s certifikací bio (spoří na nepoužívání pesticidů)

-          rostliny a zvířata rostou déle (žádné nepřirozené urychlování)

-          biopotraviny se nesmí konzervovat >> kratší záruční doba >> větší riziko ztrát

-          biopotraviny odráží skutečnou a pravou cenu potravin, ne cenu chemických napodobenin!

Zajímavá je studie o „vedlejších“ nákladech konvenčního zemědělství ze září 2000, která prokazuje, že nepřímé náklady konvenčního zemědělství jsou ve Velké Británii přes 2,3 mld. liber ročně. Zahrnují platby za negativní dopady na životní prostředí a zdraví obyvatel. Zároveň naznačuje potenciál ekologického zemědělství pro dlouhodobé ekonomické úspory. Tyto náklady navíc za konvenční potraviny ale spotřebitelé neplatí přímo v ceně potraviny, nýbrž svými daněmi a poplatky, například za čištění pitné vody. (An assessment of the total external costs of UK agriculture. Agricultural Systems 65 (2000), 113-136. J.N. Pretty et al, 2000).

Image: Simon Howden / FreeDigitalPhotos.net