Od: Radim

Ahoj, nevím, jestli to sem patří, ale snad vás to trochu pobaví a seznámí se studentským životem. Kdo nebydlel nikdy na koleji, nikdy nepochopí, co je to život na kolejích:-)

Existuje několik druhů kolejí. Můžeme je rozdělit na dva základní druhy. Prvními jsou koleje dopravní. Sem bych zařadil koleje železniční neboli vlakové, tramvajové a všechny další, po nichž se jezdí a dopravuje. Druhým druhem jsou koleje ubytovací zejména vysokoškolské. S životem na nich, mám dlouholetou velmi dobrou zkušenost, na základě které mohla vzniknout tato povídka. V první řadě je třeba definovat pojem vysokoškolská kolej. Vysokoškolská kolej je ubytovací zařízení moderního typu. Nárok na ubytování na koleji mají pak studenti příslušné univerzity, kteří mají ve většině případů trvalé bydliště buďto v zahraničí nebo alespoň ve vzdálenosti, kterou by se jim jen stěží podařilo absolvovat během jednoho dne dvakrát. Překonání této vzdálenosti by je kromě studia čekalo v případě, že by se rozhodli denně dojíždět z rodičovského hnízda. Existují však i výjimky, které nepodléhají těmto pravidlům. Takovouto výjimkou může být například student doktorského studijního programu, který již prokázal svými znalostmi, pílí a výsledky oprávněnost svého pobytu na vysokoškolské koleji. Mezi tyto čestné výjimky patřím i já a proto i můj pohled na život vysokoškoláka na koleji může být považován za vyjimečný. Opačným případem jsou pak „černí obyvatelé". „Černí obyvatelé" kolejí mají většinou zcela bílou pleť a většinou nemohou prokázat vůbec nic, ovšem s výjimkou své šikovnosti nebo dobrých kontaktů. Obyvatelé s černou pletí se na kolejích také vyskytují. Český student má pak možnost zbavit se svých rasových předsudků a naučit se závidět bohaté rodiče a přízeň exotiky chtivých studentek. S radostí přijímám oba druhy „černochů". Díky existenci prvních mám možnost projevovat denně, i několikrát, svou lásku a oddanost mé drahé krásné polovičce. Díky existenci druhých jsem získal znalosti o zábavě mladých Angolanů v sexuálních hrátkách s větším počtem partnerů a partnerek. Vysokoškolská kolej je rozdělena na jednotlivé pokoje. Pokoj je se svými 15m2 velmi prostorný. Jen člověk, který nikdy na koleji nebydlel si může myslet, že psací stůl pro dva, dvě postele, lednice, jídelní stůl s křeslem, skříň, botník, dva počítače, police s více než třiceti různými lahvemi od piva a pár dalších maličkostí zmenší prostor k pohybu na chodbičku s několika decimetry šířky. Pokoje obývá různý počet studentů. Na našich kolejích jsou to dva až tři obyvatelé většinou stejného pohlaví. Není ale nad to mít přímo ve vedlejším pelíšku někoho blízkého nejlépe opačného pohlaví. Jinak je možné potkat hezčí polovinu lidstva ve společných prostorách, jimiž jsou umývárna, toalety a chodby. Příležitostí je málo a v kombinaci s neskutečně až nezdravě velkým poměrem počtu ubytovaných studentů a studentek je možné pozorovat nepodmíněný reflex otáčení pánských krků při bouchnutí dveří u pokoje. Pavlov by měl bezesporu radost. Jediným přínosem tohoto nevyváženého stavu se stalo zvýšení péče o vlastní hygienu u mužské většiny. V naději, že alespoň jedním očkem spatří dívku vycházející ze sprchy nebo krásku čistící si v průhledné noční košilce bělostné zoubky, je takový student technické vysoké školy schopen navštěvovat sprchu nejen jednou, ale i víckrát denně a sprchovat se i vodou, které mu na pocitu mužnosti dvakrát nepřidá. V případě nouze nejvyšší nezbývá než navštívit společnou televizní místnost a předstírat zájem o životní osudy Ally McBealové, Esmeraldy nebo Růženy Šípkové. Kde jinde by totiž emancipovaná vysokoškolsky vzdělávajícíse mladá žena získala recept, jak se vypořádat se všemi potencionálními milenci a jak být tou opravdu úspěšnou, krásnou, samostatnou, nezávislou, bohatou a neodolatelnou mladou dámou, když Cosmopolitan je tak neskutečně drahý a na čítárnu městské knihovny prostě není čas. Soužití se ženou na koleji má mnoho nezanedbatelných výhod. Výhodou číslo jedna bydlení se ženou je bezesporu samotná přítomnost něčeho krásného, křehkého a milého ve Vaší blízkosti. Ani pětatřicet spolužáků s půllitrem desítky Starobrna v ruce na pravidelné kruhovce nepůsobí tak přitažlivě a esteticky jako Vaše rozcuchaná drahá polovička naštvaná z ranního vstávání po noci, kdy se kvůli Vašim nenechavým údům vůbec nevyspala. Žena je prostě žena a nejen Adam by se stal dárcem žebra, aby nezůstal bez této krásné hříčky přírody. Milovaná žena na pokoji ale přináší mnohem více, než jen svou božskou přítomnost, zábavu v pozdních nočních hodinách a dlouhé vlasy všude, kde si jen člověk vzpomene. Díky takové ženě se k nepoznání změní vzhled pokoje. Namísto nevkusných obrázku z posledních pěti ročníků kalendáře Playboye se objeví uklidňující přírodní zákoutí, roztomilá zvířátka a časem i fotka růžolícího spinkajícího miminka. Prázdné láhve nejrůznějších ročníků a značek alkoholu a sbírku padesáti různých cigaretových krabiček včetně krabičky Luckystrike z roku 1953, které se množily během celého dosavadního studia, vystřídají květiny, stojánek na vonné tyčinky a kovový svícen zpodobňující dva africké domorodce, kteří se dotýkají nejspodnější částí zad. Sbírku časopisů „Intim kontakt" v poličce pak vystřídá kosmetika, které má narozdíl od časopisů zcela nezávadný obsah, což zaručeně nebylo testováno na zvířátkách, ale na uměle vypěstovaných tkáních. Ověřit si to navíc každý může na obalu výrobků díky nimž je dnes již možné pečovat o vlasy od kořínků až po konečky, o pleť v létě i v zimě, ve dne i v noci. Pro nezasvěcené, kteří by se mohli děsit počtem a cenou těchto přípravků, je třeba konstatovat, že polička obsahuje jen třicet osm nejnutnějších přípravků péče o tělo a že devadesát procent z nich je dlouhodobou investicí. Nejenže se spotřebovávají jen velmi pomalu, ale mají navíc dlouhodobě příznivý účinek. V neposlední řadě jsou fleky a chuchvalce prachu na linoleu vystřídány jednou týdně vysávaným koberce. Pokoj se změní k nepoznání také díky vlastnímu povlečení, záclonám, závěsů a dečkám. Stačí pak navštívit tři mužské sousedy z vedlejšího pokoje, aby si člověk uvědomil, že jedna zeď na jedněch kolejích může oddělovat dva úplně rozdílné světy. Svět poznamenaný a nepoznamenaný ženskou přítomností. Vysokoškolské koleje sdílejí lidé nejen různého pohlaví, ale i věku. Na jedné straně jsou vyjukaní prváci. V devatenácti letech se zabydlují mezi populací s právem volebním a hlavně s právem na konzumaci piva a lihovin bez podezřívavých pohledů hospodských. Mnozí jsou poprvé postaveni před nelehké úkoly: ohřát si párky, nevyvařit vodu na čaj, vstát na pokyn budíku a ne maminky, umýt po sobě nádobí nebo dokonce rozmrazit ledničku a nevytopit dvě zbývající patra pod sebou. Na druhé straně jsou tu mazáci. O pět a více let starší bažantů, ověnčeni akademickým titulem či zkušeností s několikanásobným rozvolněním studia. A všichni tito lidé žijí navzájem promíchaní bez viditelného označení kdo je kdo. Tak se lehce může stát, že student prvního ročníku nevědomky na kuchyňce zcizí nádherný půllitr s ouškem značky Radegast, který mu doma chybí ve sbírce, studentu doktorského studia, který ho každý čtvrtek ráno od sedmi hodin a dvaceti minut nutí v laboratoři měřit něco, čemu při svém vzdělání a po celonoční pařbě v Tabarínu absolutně nemůže rozumět. Stejně tak si může doktorand zvýšit svůj respekt u svých studentů, když zapomene na minimální tloušťku zdí a do pokojů v blízkém i vzdálenějším sousedství proniknou zvuky, které si žádný vysokoškolák nemůže spojovat s ničím jiným než s věcmi nejpříjemnějšími. Zvlášť dnes, když ke každému pokoji patří počítač a ke každému počítači pak adresář plný filmů stažených z internetu nebo kolejní sítě s výstižným názvem „P" (čti „Péčko"). Koleje toho studentům nabízejí opravdu mnoho. Všem ubytovaným bez rozdílu dojezdné doby, barvy pleti, pohlaví či věku jsou koleje hlavně oázou klidu především v období pro studenta nejtěžší, před zkouškami. A kdyby se všechny zkoušky konaly ve stejný den, je možné, že by na kolejích opravdu zavládlo ticho, jež by narušovalo pouze hlášení kolejního rozhlasu, pro nešťastníky nevlastnící mobilní telefon. Díky různým předtermínům, řádným, opravným, děkanským a jiným termínům zkoušek však na kolejích nevládne strašidelné a smutné ticho, ale čilý ruch a radostný hluk plný hlasité hudby, řvaní a smíchu. Kdo by se totiž nechtěl s ostatními kolejníky podělit o radost z úspěšně zvládnuté zkoušku. Čím víc šlo při zkoušce o uši či o prsa, tím větší je radost z přiděleného hodnocení a tím hlasitěji je třeba na koleji oznámit, že úkol byl splněn, překážka překonána a nenáviděný docent či profesor pokořen. Pokud se snad někomu i přes nezměrné úsilí a probděné noci u lampičky nad knihou nezadaří, je třeba zapít žal nejlépe s někým, kdo pije na radost, aby měl člověk důvod si zazpívat oblíbený hit všech technických vysokoškoláků: „Promovaní inženýři."