Čtenářský koutek
30.12.2008 - Iva Veselá
Pokojný přístav
Od: vendulka
Je to těžké psát o svém trápení, o těžké nemoci svého tatínka o bezmocnosti a ztrátě naděje. Tatínek v těch to krásných květnových dnech prohrává svůj boj o život, svůj boj s tak zákeřnou a zlou nemocí, která ho dlouhých 5 měsíců bezlítostně ničila. Bylo to 5 měsíců napětí, strachu, doufání, naděje a zklamání. Celá naše rodina se snažila udělat pro tatínka maximum, i on sám byl velký bojovník, ale osud k němu nebyl milostivý a trápil ho jednou špatnou zprávou za druhou. Zvládnul těžkou operaci mozku, prošel si peklem chemoterapie a ozařování, denně ve víře lepších zítřků polykal kvanta léků, strávil spousty týdnů hospitalizován v nemocnici i když tolik toužil být doma se svou rodinu. . Všechno bylo marné...jsou to 3 týdny co nám lékaři oznámili, že již pro tatínka nemohou nic udělat. Doporučili nám hospitalizaci na onkologickém oddělení nebo hospic. Obojí jsme odmítli a odvezli jsme si tatínka zpátky domů, domů..kde byl tak rád. Hledali jsme způsob, jak tatínkovi zajistit,aby zbytek svého života prožil obklopen svou rodinou. Podařilo se nám to díky obětavé péči mé maminky, pomoci celé rodiny a v neposlední řadě díky Charitě, která nám zapůjčila nejdříve invalidní vozík, polohovací postel a nakonec jsme využili i služeb tzv. „pokojného přístavu" který zajišťuje veškerou potřebnou zdravotní péči, od odběru krve, konzultací s lékařem, pomoci s manipulací s nemocným, podáváním infuzí až po podávání morfia. V této instituci pracují neobyčejně ochotní a obětaví lidé, kteří jsou připraveni 24 hodin denně pomoci. Pět měsíců jsme se setkávali s lhostejností lékařů, s neochotou, neosobním přístupem....po tom všem je teď přístup sestřiček z charity balzámem pro naši duši...člověku hrozně pomáhá pocit, že není na všechno to trápení sám, že je tady někdo kdo je ochoten pomoci, poradit, vyslechnout a utěšit. Od včerejška je můj tatínek pro velké bolesti na morfiu....teď už jen spí...je v takové agónii. Už nic kolem sebe nevnímá...naštěstí už nevnímá ani své bolesti a smutek z toho, že z kruhu své milované rodiny odchází..............
Chtěla bych říci všem, kteří se trápí pro malichernosti, pro nepodstatné věci....radujte se ze života, buďte šťastní, že jste zdraví a že jsou zdraví lidé kolem vás. Zdraví lidé touží po spoustě věcí...ti nemocní jenom po jediné ....
Hodnocení článku
Hodnotili 3 čtenáři průměrem 5 bodů z pětiČtěte také:
I vesnice může být akčníJídelníček pro sportovce
Od nemoci až k vývoji lidstva
Pěstování paprik a rajčátek
Toleranci lze vypěstovat
Diskuze
tatínek
Vendulko, musíš být teď silná a držet se. Jak píšeš - važ si všeho, co máš, buď štastná a vnímej život lépe než třeba druzí. Taky si uvědomuji, co má zdraví za cenu, je to prostě to nejdůležitější
30.12.2008 00:02