Od: Padmé

Vím, že to bude znít naivně, a přesto to napíšu: „peníze nejsou všechno“. Vím, že peníze hýbou světem. Stejně tak vím, že peníze jsou měřítkem bohatství a úspěchu. A moc dobře vím, že bez peněz to nejde. A přesto si troufám tvrdit, že ve svém žebříčku hodnot je nemám na prvním místě a ani na druhém...

Můj syn začal chodit do soukromé školy. Přiznám se, že jsem neměla ponětí, že takové školy u nás jsou. A teď jsem jako v Jiříkově vidění. Každý den něčím překvapená a měla bych hned doplnit „příjemně překvapená“.

Je to o penězích.

Ano, je to o penězích. Soukromá škola je o penězích. Škola je skvěle zařízená a vybavená, děti mají počítačovou učebnu, kde je 18 počítačů. Ve třídách mají cca 15 dětí, v každé třídě je herna s kobercem, kde děti tráví přestávky. Od 1. třídy se učí děti anglicky, mají možnost zapojit se do různých kroužků v rámci školy či družiny a obrovské množství mimoškolních aktivit - výlety na kole, do ZOO, na autíčka, na bobovou dráhu, v zimě jezdí každý rok na lyže (na týden).

Co se líbí mně.

Zdravení. Všichni ve škole se zdraví. Děti zdraví dospělé a dospělí se zdraví mezi sebou. Zdvořilost. Zdvořilé chování je tu na denním pořádku a děti jsou vedené ke vzájemné ohleduplnosti. Zájem. Paní učitelka od prvního dne projevuje zájem o všechno, co se mého syna týká, zajímá ji, co si myslí i jak se cítí. Několikrát se mě ptala, jak se synovi v nové škole líbí.

Škola je malá (cca 80 dětí), působí dojmem rodinného prostředí a vyniká přátelskou atmosférou, ta je tu cítit na každém kroku a je to způsobeno nejen tím, že se tu učitelé usmívají...

Výuka.

Se stylem výuky jsem velmi spokojená. Učí totiž děti myslet. Nechce se po nich, aby se probranou látku drtily nazpaměť. Chce se po nich, aby přemýšlely, srovnávaly, tvořily a chápaly věci ve vzájemných souvislostech (např. učivo z prvouky). Během vyučování dostávají velké množství otázek, hádanek, křížovek, rébusů, soutěží a jsou podporovány v tvořivé práci. A v neposlední řadě: učí děti jasně zformulovat, co si myslí, s čím nesouhlasí a vyjádřit to slušnou formou.

A tak si kladu otázku: „Je to JEN o penězích?“

To, co mně se v té škole líbí, za peníze přece není. To jde i bez peněz.

Nebo jsou v tom JEN ty peníze?

To, že se učitelé dětem naplno věnují, to, že mají své povolání jako poslání a vykonávají ho srdcem a s láskou, by mělo být na všech školách a pro všechny děti stejné...

Nebo se mýlím?