Od: Daniela D.

Ve středu dopoledne, poté co jsem synka odvezla hrdě do školky (hrdě proto,že jsem o to musela bojovat 2 roky vzhledem k jeho postižení), jsem cestou nazpátek zajela na polikliniku pro léky. Zaparkovala jsem jako vždy za budovou a byla jsem mile překvapená, že tentokrát s místem nebyly problémy.

Musím podotknout, že to samé jsem nemohla říct o 2 místech pro invalidy, kde byla zaparkována auta bez označení vozíčkáře.

Po 15 minutách se vracím a auto nikde! Upřímně zde napíšu, ač se domnívám, že nejsem zrovna materiálně založená, že se o mě v tu chvíli pokoušel infarkt! Najednou jsem si uvědomila, jak je pro nás důležité. Mám postižené dítě a i když má teprve 4 roky, váží přes 20kg je nehybný a už dnes nemám šanci s ním jet tam, kde není bezbariérová doprava. Před očima se mi míhaly chvilky, které nebudu moct strávit se svými rodiči u Mariánských lázní, protože se tam 2 vlaky a 1 autobusem nemáme možnost dostat. Také jsem si vzpoměla na to, že v polovině srpna máme jet na rehabilitační pobyt do DC ve Znojmě, které bylo jediné ochotné přijmout mé dítě na léčení, ale protože to nejsou lázně, tak nemám právo na sanitku........ prostě se mi toho honilo hlavou strašně moc.

Na parkovišti bylo několik dělníků, protože nám tu staví nové obchodní středisko, tak jsem se jich začala ptát, zda si někoho nevšimli, kdo by mi chtěl auto ukrást. Poté co pochopili, že na vtipkování nemám náladu, dozvěděla jsem se, že ten den tam probíhalo čištění silnic a že mi auto odtahovka jednodušše odtáhla. A copak jsem si nevšimla značek? "Jakých značek", ptám se? Tak mi ji ukázali. Ano, byla tam, bohužel ve chvíli, kdy jsem tam přijížděla, stál tam náklaďák a značka mi zůstala jaksi utajena.

Nevěděla jsem, co mám dělat a najednou jede (na vozíku) jeden z mých sousedů a dozvídám se, že na to nemá nikdo právo, aby odtáhl auto s označením vozíčkáře, a ať si stěžuji.

Zaplaťpanbůh jsem vyjímečně nenechala v autě klíče (jak je mým zvykem, když si "jen odskočím") a letěla jsem domů zjišťovat, jak to je a kde se vůbec moje auto nachází...

Zkrátím to, auto nebylo k nalezení následující 3 hodiny, městská i státní policie si mě přehazovala jak horký brambor s podotázkou "a neukradli vám ho?" .

Nakonec mi bylo sděleno, že je na odtažném parkovišti na Praze 8 (na druhé straně Prahy) a že to zařídila Technická zpráva komunikací. Mezitím jsem se spojila s právním oddělením vozíčkářů, kde mi bylo řečeno, že je toto jednání protiprávní bez přítomnosti policie. Ta mi sdělila, že u toho nebyla a že je to soukromá akce TZK. Na jejich lince mi arogantní mladík sdělil, po mém dotazu, ať mi sdělí číslo policisty, který u zásahu asistoval, že tam žádný nebyl, protože oni mohou odtahovat i bez policejního dozoru. A pokud chci auto, ať zaplatím 15 stovek a nebo mám smůlu. Moje důvody a vysvětlení, jak k dané situaci došlo, ho vůbec nezajímaly. Tak jsem řekla, že to dám do televize a jeho reakce byla : "jen to tam dejte a nejlíp do Novy, ta o nás točí často" a prásknul mi s telefonem.

A tak jsem zavolala, ale do Primy. Tam projevili zájem a domluvili jsme se druhý den ráno na natočení příspěvku. Pak jsem jela pro Lukáška do školky a měla jsem tak možnost vyzkoušet, jaké je to být v našem případě bez auta. Cesta, kterou zvládneme za pomoci auta za 15-20minut, nám trval skoro hodinu a půl! Představa, že jezdím takhle 2x denně...

Ve čtvrtek přijeli redaktoři z TV Prima okolo 10. hodiny, jak zněla dohoda, a natočili jsme příspěvek. Pak jeli na TSK a oslovovali právníky a policii.

Zkrátím to - po více odlišných názorech, po volání na ministerstvo, byl konečný ortel takový, že TZK má vyjímku auta, kde je označení zákaz zastavení odtahovat, nicméně, je to o lidech, takže k odtažení dojít nemuselo, již vzhledem označení vozidla... Mám poměrně velkou představivost, takže už den předtím, jsem si vymýšlela scenáře typu, u polikliniky zastaví vozíčkář například z Olomouce a když se vrátí, auto nikde. Když si uvědomím, co mi dalo práci auto vůbec vypátrat, když si představím, že nemá sebou požadovanou hotovost, telefon, známé v okolí a třeba navíc nechá veškeré doklady a léky v autě, tak mě celkem děsí postoj jednotlivých institucí k danému problému.

Ano, uznávám, zákon se má dodržovat, a když je někde značka zákaz zastavení, tak tam nemám stát..., ale co když shodou náhod (jako je náklaďák, který je MMCH zaparkovaný na hlavní ulici v jízdném pruhu) vám tu značku prostě někdo zakryje? Pak prostě máte smůlu, protože, jak mi byl sděleno, ta značka tam je týden dopředu dána. Hm, já tam ale týden nejezdím, chyba.

Když jsem si auto, které u mě mezitím získalo na ceně (a začínám uvažovat, že ho i pojmenuji), odvážela domů po zaplacení 1.750,-Kč, věděla jsem, že musím najít něco pozitivního, protože jinak bych musela pořád myslet na tu šílenou částku, co mě ta sranda stála(+ cca 400,-Kč za telefony) a za kterou bych měla pro Lukáška plíny na 2 měsíce.

Najednou mi došlo, že to tak černé zase není, protože:

1. auto nakonec opravdu nebylo ukradeno. Na příspěvek na auto máme nárok až za 4 roky a babička má letos 80 let a bydlí v Západních Čechách, to nikdy nevíte, už předtím jsme ji 3 roky neviděli.

2. k odstavnému parkovišti je problém se dostat bez vlastního prostředku a první člověk, kterého jsem poprosila, mi pomohl... a to potěší.

3. snaha pomoci byla i od lidiček z TV, prostě nebylo to takové to nezůčastněné hnaní se za příspěvkem do zpravodajství.

Koneckonců, jak řekla sympatická reportérka: "Víte, oni nám jak na ministerstvu, tak na policii říkali, že i přes porušení zákazu zastavení, je to jen o citlivosti jednotlivých lidí, kteří o odtažení vozidla rozhodují ".

Na závěr bych jen chtěla popřát těm co o nás rozhodují, ať sami v případě potřeby a nouze mají štěstí na vstřícnější postoj okolí.