Převtělování je společným prvkem většiny hinduistických a buddhistických nauk a směrů. Její podstata spočívá v tom, že duše živé bytosti je nesmrtelná a přijímá na sebe různá těla (převtěluje se) podobně jako si člověk obléká nové šaty a svléká staré a obnošené. Hrubé tělo je tvořeno hrubohmotnými prvky a je viditelné očima, jak ho známe. Jemné tělo se skládá z mysli, inteligence a falešného ega. Při reinkarnaci se duše stěhuje do nového těla společně s jemnohmotným tělem, které ho přenese do nového těla, jako když vítr přenáší smítka prachu. Po narození živá bytost až na výjimky všechno z minulého života zapomene, nicméně určitá intuitivní moudrost neboli duchovní poznání se neztrácí. Pro naší další budoucnost je klíčový okamžik smrti - především naše zásluhy (karma) a touhy, které v tomto okamžiku máme. Je však dobře známo, že naše myšlenky v okamžiku smrti jsou do velké míry závislé na myšlenkách v celém životě, neboť tehdy běží hlavou ve zkratce celý život. Ale neplatí to stoprocentně, a proto je důležité i momentální rozpoložení mysli člověka v té dané chvíli. Poté se (s možnou časovou prodlevou) živá bytost znovu narodí v některém lidském, zvířecím či rostlinném těle podle svých zásluh a tužeb a koloběh se stále opakuje, dokud živá bytost nedosáhne vysvobození (mókša).

Jak převtělování probíhá prakticky?

Uveďme pár příkladů, které dobře ilustrují základní principy:

• Člověk celý život touží stát se hudebním virtuosem nebo skladatelem a cílevědomě jde za svým cílem. Bohužel však nemá přílišné vlohy a tak se mu to příliš nedaří. Nicméně se nedá odradit a v zápalu pro věc je ochoten se vzdát mnohých požitků a pravidelně cvičit a dělat jiná odříkání. Jelikož jedná i ctnostně, vybuduje si dobrou karmu. Jeho touha se mu splní hned v dalším zrození a narodí se jako jedno ze „zázračných dětí” (jako byl například Mozart), neboť jeho karma již odpovídá naplnění jeho touhy.

• Jiný člověk - jogín - žil velice asketicky a s touhou po nebeských požitcích prováděl různá odříkání. Na okamžik smrti se dobře připravil a s myslí upřenou na určitou planetu opustil tělo. Poté se postupně přesunul na vytouženou nebeskou planetu, kde si mohl mezi polobohy užívat až do vyčerpání své dobré karmy. Pak se opět narodil jako člověk na Zemi, kde se znovu rozhodne o jeho budoucnosti.

• V dalším životě třeba jednal dost negativně a dopouštěl se všech možných zákeřností a krutostí vůči svému okolí. Ani v čistotě si neliboval a tak rozvíjel vědomí podobné zvířeti. V době smrti potom přišel okamžik, kdy se ocitl před Jamarádžovým soudem (s tímto soudem jako "posledním" většina křesťanů nesouhlasí). Různí svědci zde odrecitovali všechny činy, kterých se dopustil, a bylo rozhodnuto o jeho dalším osudu - narodí se jak prase. Pak se po určitém rekvalifikačním kurzu mohl narodit v prasečím těle a žít s tímto druhem vědomí. Jelikož zvířata nemohou hřešit a jednají instinktivně, jejich další zrození je dáno automaticky. Neustále stoupají v hierarchii těl, až se dostanou do těla lva, opice nebo krávy. Po smrti se pak narodí jako lidské bytosti, pravděpodobně méně civilizované, a postupně mohou stoupat až k tělům civilizovaných lidí a polobohů... ...nebo opět klesat do těl zvířecích, což je považováno za špatné, protože zvířecí těla neumožňují duši duchovní realizaci a pokrok. Proto je lidské tělo tak důležité a skýtá tolik možností výběru.