Od: Rudolf (26)

Do doby, než se moje alergie projevila (cca 6 let zpátky), jsem svoji stravu a životní styl neřešil, asi tak jako většina populace. Jedl jsem a pil to, na co jsem zrovna měl chuť. Jsem sice abstinent a nekuřák, ale na druhou stranu k mým oblíbeným jídlům, na kterých jsem si s chutí pochutnal, patřila, řekl bych "česká klasika" - guláš, maso na všechny způsoby, smažený sýr s tatarskou omáčkou, všemožné majonézové saláty (obzvlášť ten rybí a pochoutkový) a z těch ne úplně typicky českých pochoutek ještě například coca-cola a další barevné přeslazené nápoje, pizza, hamburgery, pokrmy z fastfoodu a spousta dalších "zdravých" jídel. Rozepisovat se dál nebudu, seznam by byl určitě dlouhý.

V té době jsem neřešil ani éčka, ani jiné možné problémy, které by z mojí stravy mohly vzniknout. Vždyť přece tahle jídla jí každý, jsou všude v restauracích a prodejnách. Alespoň tohle dnes slyším hodně často od svého okolí. Zbytečně se s lidmi nehádám a nepřesvědčuji je. Jak se říká, sytý hladovému nevěří, stejně tak člověk, který na sobě nepociťuje žádné akutní příznaky, nemá důvod svůj přístup nijak měnit.

Zpátky tedy ke mně. Moje alergie se neprojevila v jeden den a nějak akutně. Přišla zvolna a to mně určitou dobu umožňovalo s ní bez problému žít. Tím, že jsem se čas od času osypal, naběhla mně vyrážka nebo se mi hůř dýchalo, jsem se nezabýval. Navíc jsem na to ani neměl čas. Vždyť jsem podnikal, a to člověk nemá čas být nemocný, nemá čas řešit zdánlivé maličkosti. Ale to trvá jen do té chvíle, než se skrytý problém skutečně pořádně projeví. Drobné osypání ani vyrážka nemizely, naopak jsem dost přesně vypozoroval, kdy se objevují. Bylo to zejména ve chvílích, kdy jsem rychle změnil svoji okolní teplotu, například přešel z vyhřáté místnosti do zimního mrazivého dne, anebo naopak přišel ze zimy domů a nedej bože si dal třeba teplou polévku v restauraci. V tu chvíli se některé části mého těla musely asi zbláznit a najednou mi natekl třeba prst, ruka, ret či oči... Jelikož to začalo pozvolna, člověk si na tohle podivné chování své schránky zvykne a už s tím tak trochu i počítá.

Skutečný problém ale přijde, když i tohle rozmarné chování člověka překvapí a jde mu doslova o život. To se stalo jednoho zimního dne, kdy na mě "lezla" nějaká chřipka a nenapadlo mě nic lepšího, než si napustit horkou vanu a takhle se rychle vypotit. Vždyť přece podnikám, žiju v jednom kole a v jídle se odbývám. A co se asi tak nestalo, když jsem z té vařící vany vyskočil do poměrně chladného prostředí panelového bytu? Během necelé čtvrthodinky jsem natekl takovým způsobem, že pohled na mě už nebyl ani moc komický jako dřív. Musím přiznat, že můj nateklý ret, nos a uši skutečně působily komicky, jeden z mých kamarádů, dokonce prohlásil něco o shodné podobě s Mickey Mousem. Ale zpátky do pokoje, ve kterém sedím na posteli a čekám, jak dál se bude situace s pokračujícím natékáním vyvíjet. Ve chvíli, kdy jsem přestával díky stáhnutému hrdlu dýchat, pochopila i moje přítelkyně, že situace je vážná, zavolala záchranku. A už jsem se vezl prvotřídním taxíkem směr nemocnice. Z cesty si moc nepamatuju, protože jsem si užíval příjemného kyslíku proudícího z masky na obličeji a kalciové injekce a byl jsem rád, že dýchám. Jak málo stačí člověku najednou ke štěstí! :-)

Ráno jsem splasknul (většinou to bylo tak do hodiny, tentokrát to trvalo trochu déle) a šel jsem vesele domů. Tahle událost mě donutila k zastavení a přehodnocení svého života. Začal jsem hledat odpověď na otázku, co se stalo a proč. Od lékařů s diplomem a titulem jsem se toho moc nedozvěděl. Všemožné testy ukázaly jen to, že jsem dokonale zdravý, ale ne vše se dá změřit a popsat. Dál jsem tedy od alergologů pokračoval cestou k léčitelům a lidem, kteří se tak nazývají. Ani zde jsem moc nepochodil, každý měl zaručený recept, ale ani to moc nepomáhalo a vesele jsem natékal dál.

Byl čas na pořádnou logickou úvahu a selský rozum. Neříkám, že moje teorie, kterou zde popíšu, je ověřená, lékařsky popsaná, neprůstřelná jediná pravda světa, ale na mě sedí a myslím, že nebudu sám, kdo se v ní pozná. Přemýšlel jsem, proč moje tělo reaguje tak, jak reaguje. Napadlo mě, co když je ve mně něco, co tělu nedělá dobře, a ten přechod z tepla do zimy nebo opačně je jen způsob, jak se ty špatné látky z mého těla dostávají ven skrze pot, který tělo vyloučí při změně okolního tepla. Řekl jsem si, co s tím můžu dělat? To, na co jsem nakonec přišel a co mně s alergií pomohlo, je prosté a přitom logické. Alespoň mně to dává smysl. Posuďte sami. Začal jsem zásadně omezovat svůj jídelníček, především tuky, smažená jídla, vepřové maso a potraviny s "éčky". Rozhodně to nešlo hladce a nešlo to hned. Člověku něco chutná a hodně těžko se přemáhá, aby si radši dal zeleninový salát místo krásně usmaženého sýra s tatarkou. Dneska jsem na tom tak, že představa toho sýra ve mně vyvolává... - no, rozhodně ne příjemné pocity v žaludku, ale dalo to práci, než jsem se odnaučil poslouchat chuť a naopak naučil svou chuť ocenit i jinak upravovaná a složená jídla, třeba ten výborný zeleninový salát.

Takže změna jídelníčku byla jasný krok, co nejvíc omezit přísun chemikálií a všech možných látek, které mému tělu očividně neprospívají. Ale bylo to málo. Alergie se sice zmírnila, ale stále o sobě dávala hodně vědět. Uvědomil jsem si další věc. I když se snažím sebevíc, pořád v sobě nějaké škodlivé látky mám. Jak je tedy z těla dostat ven, když už nedokážu stoprocentně zamezit jejich přísunu? Pitný režim. Dřív jsem vypil zhruba litr tekutin denně, v létě asi víc, ale byly to tekutiny typu coca-cola a jiné sladké barevné tekutiny. Takže jsem je vyloučil i je a nahradil obyčejnou vodou (z kohoutku i balenou), čaji (černými i zelenými) a pro chuť i džusy (samozřejmě jen stoprocentními). Denně jsem vypil přes 2 litry, dnes je to i víc. Pozoroval jsem zlepšení, pitný režim průběžně za celý den pomáhal.

Poslední věc, která mě napadla. Nedá se nějak zrychlit celý ten proces vylučování škodlivin z těla? Vylučují se přece potem. A kdy se člověk potí? Když sportuje. Pohyb jsem měl vždycky rád, ale poslední roky jsem na něj neměl čas a vlastně pak už ani chuť. Je to otrava, když se např. člověk zadýchá na kole a na zádech má z potu řeku. Nemá cenu vyjíždět ven, moderní svět nabízí mnohem příjemnější trávení volného času - televize, internet, mobil, výběr je tak bohatý. Takže jsem oprášil kolo, v zimě lyže, celoročně je k dispozici plavecký bazén, najednou těch příležitostí jak se hýbat bylo víc a víc. Objevil jsem novou skvělou hru jménem squash, při které je vyplavení škodlivin a asi i všeho tekutého z těla zaručeno. Spotřeba tekutin se mi díky sportu zvedla na 3-4 litry denně.

Zajímavé bylo, že alergie zmizela. Čím to? Vždyť jsem nebral žádné certifikované, homologované a předražené léky? Jen voda a sport? Není to moc jednoduché? Asi ano, ale funguje to a myslím, že nebudu jediný, komu by prospěla taková změna. Osobně zastávám názor, že škodliviny, tedy ehm... přesněji látky obsažené v potravinách, působí na každého, jen ne na každém se projevují takovým viditelným způsobem jako třeba na mně. Beru to ale jako výhodu a pozitivum, protože mě moje tělo upozornilo, že se něco děje špatně a že je potřeba s tím něco dělat. Rozhodně je to tak lepší, než žít dalších dvacet let ve sladké nevědomosti. Mohl jsem jako ostatní, kteří tak žijí, žít dál a posmívat se lidem, kteří se zabývají zdravou výživou a žijí zdravě. Zažívám to téměř denně od kolegů přes známé a přátele. Zvykl jsem si poslouchat, že jím zeleninu jako králík nebo ptačí zob jako ptáci. :-)

Ale kde se pak berou ty zajímavé choroby ve středním a pozdějším věku? Vždyť jsem majonézu, smažák, hranolky a colu jedl celý život a nic mi nebylo, tak jak to, že mám najednou problém? To je divné!

Nenabízím žádnou zázračnou dietu, nic neprodávám, ani nejsem dealerem žádné nadnárodní společnosti. :-) To, o čem mluvím, je zdarma, nestojí to nic než jen vlastní vůli a jako jediné vedlejší účinky to přináší lepší pocit ze života a i z toho, že se nezadýchám do schodů. A hlavně - alergie mě už netrápí.

Rudolf (26 let)