Dáša Havlová z farmy Košík začínala hospodařit v malé chalupě a na jedné louce. Dnes obstarává stádo ovcí, hejna drůbeže a 130 hektarů pastvin a polí. "Značka bio zákazníky láká, jsme soběstační a uspokojíme rodiny s dětmi i gurmány," hodnotí dvacetileté úsilí.

Ročně utratí každý z nás průměrně dvě stě korun za biopotraviny. Je to dost na to, abychom udrželi české biofarmy při životě? Své o tom ví i Dáša Havlová z farmy Košík na Nymbursku ve Středočeském kraji. Její život není jen romantické pasení ovcí na poli a posedávání na zápraží. Je to i dřina a plno papírování.

V krásném prostředí v okolí obce Košík, na severovýchod od Prahy nedaleko Mladé Boleslavi, se u lesa rozkládají sady i pastviny. Na polích rostou brambory, na loukách se pasou ovce. O idylické údolí se stará Dáša Havlová, majitelka biofarmy Košík.

Její příběh začíná jako pohádka

O chaloupku v Malém Košíku se s manželem starali od roku 1988. Čtyři roky poté jim přibyly na starost polnosti. "Tehdy jsme přijali nabídku tehdejšího starosty a odkoupili přilehlou louku,“ vzpomíná na dobu, kdy s hospodařením teprve začínali. Od té doby sympatická farmářka, pocházející ze Slovenska, krok za krokem budovala rozsáhlou biofarmu. „K větší louce jsme dokoupili sekačku. Potom další chaloupku na její uskladnění, do ní se nastěhoval zahradník, který se nám začal o zahradu starat," líčí začátky farmaření. Tenkrát měli na dvoře jen pár kusů drůbeže, před osmi lety do hospodářství přibyly první ovce. A dnes hospodaří na 130 hektarech půdy.

V případě dotazů ohledně Vašeho jídelníčku nebo zdravotních potíží kontaktujte výživového poradce.

Právě stádo ovcí, které vesele pobíhá po pastvinách, je chloubou biofarmy Košík. Pro chov si Havlovi vybrali plodné plemeno romanovské ovce, vyšlechtěné v carském Rusku. Na farmě z jejich mléka vyrábějí produkty, připomínající sousední Slovensko: solenou brynzu, trvanlivý oštiepok, osvěžující žinčicu a další. První dojení začíná už v sedm hodin ráno, podruhé se mlékem naplní nádoby odpoledne. S výrobou sýra se nečeká a nadojené mléko se ihned zpracovává. Zákazníci si na farmu také jezdí pro maso nebo jehněčí klobásky. Ovce se stříhají dvakrát do roka a přestože výkupní cena je nízká, zpracovávají i ovčí vlnu. Rouno, které zbývá po výrobě dek a polštářů, se hodí na ruční pletení.

Cesta k soběstačnosti je dlouhá, ale stojí za to

Ovce však nejsou jediným zdrojem bioproduktů, které farma nabízí. „Máme i vejce od slepic, pěstujeme salátové brambory - červené rohlíčky, bylinky, něco málo zeleniny a ovoce,“ popisuje Havlová.

Čím více zvířat a plodin každá farma chová či pěstuje, tím více potřebuje pracovních sil. Může být ale český biofarmář soběstačný? „To se nám podařilo asi po pěti letech," spokojeně vypočítává farmářka. Pastviny i pole se rozrůstaly postupně a pomalu se rozšiřoval i sortiment, který farma nyní nabízí. "Dnes nejsme závislí ani na dodavateli krmiva pro zvířata,“ popisuje.

A jak se vlastně liší biofarmář od toho běžného?

Především tím, že nesmí používat žádné zdraví a prostředí škodlivé chemické látky a musí dodržovat předpisy pro chov zvířat. Například každé zvíře má k životu předepsané minimální rozměry pro výběh. A certifikovaná značka také lépe prodává. Výrobky s nálepkou „bio“ jdou podle farmářky lépe na odbyt, než výrobky z farmy, která takto označené produkty nemá.

Být bio? Nezkušený hospodář to má těžší

Dáša Havlová ze svých zkušeností ví, že pro zkušeného hospodáře není bio cesta nijak náročná. "Nezkušený, ale zapálený člověk si projde delší cestu pokusů a omylů, než má slušné výsledky bez chemie,“ říká. Od přihlášení k ekologickému hospodaření trvá dva roky takzvané přechodné období. Za tu dobu se už hospodář řídí veškerými předpisy pro ekologické zemědělství. Zkušeností je třeba hlavně v oblasti administrativy. Biofarmář, který vstává se slepicemi a v klidu obstarává dobytek a polnosti? "Také musí sednout ke stolu a papírovat," směje se Dáša, která už pročetla desítky stránek předpisů a má za sebou všemožné kontroly. Oprávnění označovat své výrobky logem "Produkt ekologického zemědělství" získala farma v roce 2009.

Soutěžte s Bio-Life.cz o zdravé ceny!

Biofarmaření, vítaná renesance českého zemědělství

Rozmach biofarmaření je tedy vítanou alternativou ke klasickému způsobu hospodaření. Nadějný směr našeho zemědělství je ale nutné podporovat. To, že někde jinde jsou lepší podmínky, ať už krajinné či ze strany státu, jsou často jen výmluvy. „Pro ekologické zemědělství je vhodné prostředí všude, kde je tradice hospodaření,“ říká Dáša Havlová z biofarmy Košík.

Biofarmaření je v současnosti nakloněn i stát. Kromě dotací a různých zvýhodnění, které vychází z Programu rozvoje venkova 2007-2013, se počítá i s nárůstem zájmu o biopotraviny a rozmach ekologického zemědělství. V souvislosti s Akčním plánem ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015. „Jeho cílem je zvýšení ekologicky obhospodařované půdy na celkové zemědělské půdě ČR na 15 %, navýšení podílu biopotravin na celkové spotřebě potravin na 3 % a zvýšení podílu českých biopotravin na 60 %,“ plánuje ministr zemědělství Petr Bendl.

Ale i „vhodné prostředí“, o kterém hovoří Havlová, má své „ale“. A tím je počasí. Naše podnebí nenahrává celoroční produkci ovoce nebo zeleniny a biofarmář si musí poradit i v období, kdy je zima. Dáša Havlová se tím však příliš netrápí. „Pro farmáře je práce po celý rok,“ říká smířeně. Má sezonu výroby sýra, dozrávání ovoce, zeleniny a sběru brambor. "Ale i v zimě máme dost práce, zvířata musíme krmit a rodí se nám jehňata," vypráví.

Co vypěstují, prodají v bedýnkách nebo na farmářském trhu

Ve snaze dostat své produkty co nejblíže zákazníkům, nabízí biofarmáři široké spektrum služeb. Rozvážejí biobedýnky, tedy pravidelnou dávku sezonních produktů na odběrné místo přímo k zákazníkům. Výhodou je, že bedýnky si mohou lidé vyzvednout ve velkých městech a mají tak čerstvou zeleninu, ovoce nebo mléčné či masné výrobky přímo od pěstitele nebo chovatele. Odpadá složitý proces odkupu a distribuce přes další obchodníky.

Účastní se i velmi populárních farmářských trhů, které se rozrůstají z Prahy a Brna i do menších měst a obcí. Nebo mají prodejnu na své farmě, kam za nimi lidé dojíždějí. Právě to je případ farmy Košík, která však své produkty dodává i do vybraných obchodů v Praze.

Na farmu jezdí děti i gurmáni

Ale farma není uzavřené místo, kde jen kdákají slepice a bečí ovečky. Podobně jako ostatní biofarmy nabízí farma Košík ve svých prostorách a okolí možnost agroturistiky. Trávit dovolenou v přírodě mezi zvířaty je stále populárnější. "Pobyt na farmě je pro mnohé zákazníky i dostupnější, než zájezd k moři," myslí si Havlová a ukazuje romantickou místnost v opravené chalupě, kde je možné se ubytovat. A Češi, zdá se, dovolenou doma preferují. Nejvíce si ale chvíle na farmě oblíbily rodiny s dětmi. Jejich kamarády jsou i osel David, divočák Chrochtík, göttingenské prase Selinka i nejnovější přírůstek lišák Liši.

Na své si přijdou i milovníci dobrého jídla. Specialitami, které se blízko farmy dají ochutnat jsou brynzové halušky, kapustnica i pečené jehněčí, to vše z vlastních zdrojů. Maso romanovských ovcí připomíná svoji libovostí a chutí zvěřinu, tak proč se sem nevydat.

Image: FreeDigitalPhotos.net

Pro Bio-Life.cz: Nazeleno.cz