Články

Výživa

Zdraví

Ostatní

27.07.2011 - Iva Veselá

Cukrovka - jak to v těle funguje

Diabetes může být zjištěn náhodně při vyšetření krve nebo se může projevit zvýšeným močením, žízní, hubnutím, únavou, častějšími infekcemi nebo v dnešní době již vzácně těžkým stavem s bezvědomím.

Jak fungují cukry v lidském těle?

Cukry tvoří okolo 50-60 % naší stravy. V těle se složitější cukry (polysacharidy) postupně přeměňují na jednoduché cukry – monosacharid glukózu. Ta je částečně spotřebována a část je v buňkách svalů a jater přeměněna na zásobní polysacharid glykogen. To umožňuje vytvoření energetických rezerv, které jsou postupně uvolňovány a zajišťují přísun energie mezi jednotlivými jídly. Při nadbytku cukrů se může část energie ukládat ve formě tuků. Za normálních okolností je stálá hladina glukózy (normoglykémie) v krvi udržována v rozmezí 3,3–6,1 mmol/l. Podílí se na tom řada regulačních systémů.

Nejdůležitějším hormonem regulujícím hospodaření s cukry je inzulin. Jde o bílkovinu, která je produkována tzv. B-buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. Má vliv na odsun glukózy do buněk (podobně jako princip klíč a zámek – otevírá buňku pro vstup glukózy) a na její další zpracování – zajištění energie pro činnost organismu. Vedle toho se význam-ně podílí i na zpracování tuků a bílkovin. Po příjmu a vstřebání potravy dojde u zdravého člověka k dvojfázovému vyplavení inzulinu – nejprve se uvolní větší množství inzulinu z rezerv (1. fáze), na což naváže postupné pomalejší uvolňování nově tvořeného inzulinu (2. fáze). Vše je regulováno zejména hladinou glukózy v krvi, ale podílejí se i další mechanismy, které se aktivují již při příjmu potravy.

V případě dotazů ohledně vašeho stravování nebo zdravotních potíží kontaktujte výživového poradce.

Co je typické pro diabetes mellitus 1. typu?

Pro diabetes mellitus 1. typu (dříve označovaný jako „na inzulinu závislý“) je typický absolutní nedostatek inzulinu, který je dán postupným zánikem B-buněk slinivky. Nejčastěji je příčinou zániku autoimunitní reakce (tvorba protilátek proti vlastním tkáním), která je většinou vyvolána předcházející virovou infekcí spolu s určitou vrozenou náchylností. Zpočátku vše probíhá zcela bez příznaků až do doby vyčerpání funkčních rezerv slinivky (přibližně po ztrátě 90 % B-buněk), kdy dojde k manifestaci diabetu. Postupně nastane definitivní zánik tvorby inzulinu. Vyskytuje se především v dětství a dospívání, po 30. roce věku jeho výskyt klesá. Diabetes 1. typu je od počátku nutné léčit inzulinem spolu s dietními a režimovými opatřeními.

Co je typické pro diabetes mellitus 2. typu?

Diabetes mellitus 2. typu, který se projevuje zejména po 40. roce života, je charakterizován inzulinovou rezistencí (necitlivostí k inzulinu) a zpočátku dokonce nadbytkem inzulinu jako kompenzační reakcí slinivky na jeho snížený účinek. V dalším průběhu nemoci množství vlastního inzulinu klesá. Nejdříve dochází k poruše 1. fáze uvolnění inzulinu s následnou postprandiální hyperglykémií (vysoká glykémie po jídle). Nejčastější příčinou inzulinové rezistence je obezita, nedostatek pohybu a nevhodná dieta. Diabetes 2. typu je vzhledem k celosvětovému nárůstu počtu nemocných považován zacivilizační onemocnění. Diabetici 2. typu tvoří více než 80–90 % všech nemocných s diabetem mellitem (v ČR více než 600 tisíc). V léčbě jsou na prvním místě dietní a režimová opatření s cílem normalizace hmotnosti a inzulinové rezistence, dále perorální antidiabetika (tablety) nebo inzulin.

*Co je syndrom inzulinové rezistence?

Takto je označována skupina rizikových faktorů aterosklerózy (kornatění tepen), které se často vyskytují společně, a tím ještě více zvyšují riziko pacienta. Jedná se zejména o obezitu, vysoký krevní tlak, diabetes mellitus a vysoké hodnoty tuků v krvi. Dále sem patří zvýšená hladina kyseliny močové, poruchy koagulace (srážení) a fibrinolýzy (rozpouštění) krve a řada dalších drobných odchylek. Někdy je tento syndrom označován jako metabolický syndrom X, civilizační syndrom atd.

Co říci závěrem?

Diabetes mellitus je různorodá skupina onemocnění se závažnými pozdními komplikacemi, které mohou významně komplikovat život diabetiků. Vždy je třeba stanovit individuální léčebný plán a způsob léčby ve spolupráci s ošetřujícím lékařem. Jen dosažením co nejlepší kompenzace je možno předejít větším problémům a zajistit co nejlepší kvalitu života.

Image: vichie81 / FreeDigitalPhotos.net