Od: doc. Ing. Jana Dostálová, CSc.

Biopotraviny začínají být velmi diskutovaným a často také kontroverzním tématem mezi jejich nadšenými příznivci a většími či menšími odpůrci. Každá skupina má pro svá tvrzení řadu pravdivých argumentů, často však dochází ke zmatení běžného spotřebitele, který neví, k jakému názoru se přiklonit. Kde je tedy pravda? Můžeme říci, že někde uprostřed. Biopotraviny mají svá nezvratná pozitiva, ale také některé nedostatky, o kterých se výrobci při jejich propagaci nezmiňují. Zároveň už v dnešní době existuje v souvislosti s biopotravinami řada mýtů.

Můžeme říci, že rok od roku roste povědomí lidí o biopotravinách i zájem o ně. Zatímco

v roce 2005 se v ČR prodávalo asi 2000 druhů biopotravin a Češi za ně utratili 350 milionů korun, v roce 2006 už to bylo více než 700 milionů. Přesto za biopotraviny utrácejí Češi méně než ostatní Evropané – zhruba 30 Kč za rok, naproti tomu Rakušané asi 800 Kč. Většina biopotravin se přitom dováží.

Nedávná studie (Studie BIO potraviny, GfK Praha, s. r. o., 2006) prokázala, že výrobky s označením BIO pravidelně kupují jen 3 % spotřebitelů, čtvrtina populace výrobky BIO zná, ale kupuje je nepravidelně, další čtvrtina výrobky zná, ale nekupuje je, a téměř polovina spotřebitelů výrobky se značkou BIO vůbec nezná a nekupuje. Nejčastějšími pravidelnými zákazníky jsou pak ženy, lidé s vysokoškolským vzděláním a lidé ve věku 25 - 44 let.

Co jsou biopotraviny?

Výraz biopotraviny je často zaměňován s pojmem bioprodukty. Biopotraviny jsou potraviny rostlinného nebo živočišného původu vyrobené z bioproduktů vypěstovaných na ekologicky hospodařících farmách. V ekologickém zemědělství jsou tedy získávány bioprodukty,

ze kterých se biopotraviny vyrábí, přičemž bioproduktem mohou být obiloviny, ovoce, zelenina, vejce či živá zvířata. Například pšenice vypěstovaná na ekofarmě je bioprodukt

a z ní vyrobený chléb je biopotravina.

Ekologické zemědělství je zvláštní druh zemědělského hospodaření, které dbá na životní prostředí a na pohodu chovaných hospodářských zvířat podle těchto zásad:

* zvířata jsou chována přirozenými způsoby s možností výběhu nebo pastvy, neuvazují se;

* zakázány jsou hormonální přípravky, růstové hormony a preventivní používání antibiotik;

* hnojí se jen kompostem a hnojem, nepoužívají se průmyslová hnojiva a pesticidy;

* při pěstování se nepoužívají geneticky modifikované organizmy (GMO);

* zachovává se čistota půdy a kvalita podzemních i povrchových vod;

* produkty jsou označeny ochrannou známkou BIO.

Jaké jsou zásady produkce biopotravin?

* jsou zpracovány z kontrolovaných výrobků ekologického zemědělství (bioproduktů);

*n eobsahují syntetická barviva, aromatické a konzervační látky, ochucovadla, emulgátory a další cizorodé přísady;

* při jejich výrobě se nepoužívají nepovolené postupy (například ionizační záření, ztužování tuků vodíkem, bělení);

* neobsahují geneticky upravené organizmy (GMO);

Zemědělec, který chce dodávat na trh bioprodukty, musí svoji ekofarmu přihlásit do systému evidence a kontroly. Nejméně jednou ročně je kontrolován, zda nepoužívá chemické prostředky a umělá hnojiva a zda jsou hospodářská zvířata chována a krmena ekologicky. Certifikát dostane až po uplynutí přechodné doby, ta trvá asi 3 roky. Při nesplnění podmínek může být pokutován nebo dokonce vyřazen ze systému ekologického zemědělství. To platí

i o zpracovatelích a výrobcích biopotravin. Ekologických farem v Česku stále přibývá, zatímco v roce 2005 jich bylo 849, do dneška jejich počet stoupl na téměř patnáct set.

Často se uvádí jako přednost ekologického zemědělství produkce kvalitních surovin pro výrobu zdravých potravin. Toto tvrzení není opodstatněné, protože žádný předpis nedefinuje, co to je „kvalitní surovina“ z pohledu ekologického zemědělství. Biopotraviny musí stejně jako všechny „ostatní“ potraviny splňovat požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zákonem o potravinách.

Na druhé straně, když na své zahrádce používáte vhodnou sadbu nebo osivo, nepoužíváte umělá hnojiva a pesticidy, zahrádka není v blízkosti frekventované silnice ani chemické továrny, pravděpodobně ze zdravotního hlediska vypěstujete produkty velmi podobné těm s „biozebrou“.

Legislativa a značení v oblasti biopotravin

Biopotraviny vymezuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, který byl novelizován po vstupu do EU. Dle zákona dostává biopotravina nebo bioprodukt tzv. certifikát, což je dokument původu dokazující šetrný pěstitelský, chovatelský nebo potravinářský postup definovaný zákonem a vyhláškami. Takto certifikovaný výrobek má právo používat ochrannou známku - logo BIO (zelenobílá biozebra půlkruhového tvaru s doprovodným nápisem „Produkt ekologického zemědělství“). Certifikát a logo zaručují,

že produkt byl kontrolován na každém kroku od vypěstování, přes úpravu a zpracování až

ke konečnému spotřebiteli. V rámci Evropské unie má každá země své vlastní logo.

Do budoucna se uvažuje o jednotném logu pro celou Evropskou unii.

Biopotraviny, které nejsou označeny logem biozebry tedy nelze považovat za biopotravinu.

U českých výrobců je vždy důležité hledat grafický znak BIO s nápisem Produkt ekologického zemědělství a s číslem kontrolní organizace. Jestliže se jedná o nebalené zboží (pečivo, ovoce atd.), musí prodávající bio původ doložit platným osvědčením.

Používat logo pro biopotravinu mohou pouze producenti, kteří pravidelně procházejí certifikačním procesem Ministerstva zemědělství ČR, respektive jím založené organizace KEZ (Kontrola ekologického zemědělství), případně dalších kontrolních organizací. Správně označená biopotravina nese i kód kontrolní organizace (například CZ-KEZ,

CZ-ABCERT, CZ-BIOKONT). Je tedy třeba upozornit na to, že ne všechny výrobky, které mají ve svém názvu bio, jsou biopotraviny.