Víte, co jíte? Pokud se alespoň trochu zajímáte o vlastní zdraví, pak vám jistě složení nakupovaných potravin úplně lhostejné není. Jestliže ale nejste dokonalým samozásobitelem, nejlépe ekozemědělcem, nevyhnete se produktům potravinářského průmyslu. A ty se v mnoha případech velmi vzdalují od původní výživoté hodnoty základních surovin, z nichž jsou vyráběny. Obsahují ochucovadla, aby nám lépe chutnaly, konzervanty, aby se nám méně kazily, barviva, aby se nám více líbily. Jak se této záplavě chemických látek bránit ? Důležité je hledat informace ! S nimi se můžete vyhnout těm přídavným látkám v potravinách, které nám více ubližují, než pomáhají.

Můžete namítnout, že ani právě vyorané brambory, čerstvě nadojené mléko nebo umletá mouka dnes nejsou zárukou skutečně čistého jídla. Protože pole se hnojí a chemicky ošetřují a hospodářská zvířata také dostávají upravenou stravu, léky, hormony... Ano, určitě by bylo nejlepší jíst výhradně bioprodukty, v ideálním případě nakoupené přímo na statku někde v blízkém okolí. Přes postupný rozmach ekologického zemědělství to však pro většinu z nás je jen vzdáleným snem. Ani my však nemusíme rezignovat na volbu toho, co budeme jíst.

Čtěte složení

Je pravda, že ne všechny chemické sloučeniny, které výrobce použije v průběhu výroby, nutně musí být zapsány v deklarovaném složení. Pomocné látky, to je název únikové skrýše pro různé látky, které se užívají pro zjednodušní technologických postupů zpracování původních surovin. To jsou například enzymy, různé katalyzátory, třeba při ztužování margarinů se běžně užívá nikl, odpěňovače, u marmelád je povolen dimethylpolysilan E 900, a také třeba louhy usnadňující loupání brambor. Takových pomocných prostředků je mnoho. Podle zákona se nemusí vykazovat na obalu hotového výrobku, protože nejsou určeny k tomu, aby se staly jeho součástí. I tak se ale mohou ve stopovém množství v tomto produktu vyskytovat. A to je fakt. Ani odborníci už dnes nemají tak docela přehled, jakými procesy potravina projde a s kolika chemikáliemi se potká, než se dostane do regálu v prodejně. Přesto by se tyto sloučeniny v potravinách měly vyskytovat v opravdu nevýznamném množství, na rozdíl od látek přídavných, které je výrobce ze zákona povinen uvádět ve složení výrobku. a na ty bychom si měli dávat opravdu pozor. Protože mezi ně patří obrovsko množství látek - od těch, které jsou našemu organismu prospěšné, jako např. vitamin C ukrytý pod E 300, až po ty, které mají prokazatelně toxické učinky. Nejkřiklavějsím příkladem opravdu nebezpečné látky jsou dusitany přidáváné do všech uzenin (s vyjímkou bioproduktů), jejich šifry jsou E249 a E 250. Jako přídavná látka je však povolen třeba formaldehyd E 240 nebo močovina E927b.

Proč to tam je?

Třeba aby nám jídlo více chutnalo. Proto se do různých výrobků připává třeba kyselina glutamanová a její soli (E620, E621, E622, E623, E624, E624), nejčastěji je najdete v polévkových dochucovadlech, sójových omáčkách apod. Našemu tělu škodí, stejně jako další chuťově povzbuzující látky ukryté za kódy E 626 a E 635. K okyselení slouží regulátory kyselosti, mezi něž patří jak látky pro organismus přijatelné jako jsou uhličitany E170, kyselina jablečná a její soli E 296, E 350, E351, E352, kyselina askorbová a její soli E300, E301, E302, ale i kyselina fosforečná a její soli E338, E339, E340, E341, E343 a další látky, které nám dobře nedělají.

Samostatnou kapitolou jsou konzervanty, kterou jsou už svou podstatou zaměřeny proti životu, mají přece brátnit tomu, aby se v potravinách rozvílely plísně, bakterie a další mikroorganismy. Díky těmto látkám si můžeme koupit bábovku, která se zaručeně nezkazí ještě rok poté, co byla upečena. Je to normální ? Ne. Proto bychom se všemu, co obsahuje konzervanty (celá skupina E200až E285) měli raději vyhnout. Lepší je vybírat z potravin, jejichž dlouhá skladovatelnost vyplývá z přirozeného způsobu konzervace (třeba sušené luštěniny).

Další skupiny jsou určeny pro obohacení barvy a vůně. Jak barviva, tak i aromata mohou být jak přírodního tak i syntetického původu. Pokud nemáte v kapse seznam "éček", je opět lepší vybírat věci nabarevné a nevoňavé, a to hlavně pro děti ! Jejich organismus je na cizorodé látky mnohem vnímavější, přitom právě nejrůznější lákavé laskominy : bonbóny, sušenky, sycené nápoje, jsou většinou plné chemie.

Na seznamu naprosto nevhodných přídavných látek se neshodnou ani všichni odbroníci, to by jednoduše nebyly povolené. Ti, kdo se věnují profesionálně oboru zdravé výživy, však naprosto nedoporučují následující "éčka" :
102, 104, 110, 112- 124, 127, 133, 142, 151, 154, 155, 180, 210-224, 226-228, 230-233,
235, 242, 249, 250, 284, 285, 310-312, 320, 321, 512, 905, 927, 944, 952, 954.
Jejich seznam byste sebou měli nosit pokaždé, když budete chtít doplnit zásoby.

Rada na závěr

Jak už bylo řečeno v úvodu, v co nejvěší míře bychom měli dávat přednost biovýrobkům, které podléhají přísné kontrole během celého procesu zpracování. Jsou také vyráběny z ekologicky produkovaných surovin. Vedle toho zatím samozřejmě musíme sáhnout i po běžných potravinách. Tady je ale lépe se co nejvíce zaměřit na pokud možno čerstvé základní potraviny. Do mouky, nezpracovaného masa, vajec, čerstvé zeleniny a ovoce se prozatím přídavné létky nevrpavují. Jistě, určitá kontaminace je možná i zde, ale naohrožuje naše zdraví tolik, jako hotové výrobky, které stačí jen zalít vařící vodou a jsou "jako od babičky". Daleko lepší bude udělat si čas a tak jako naše babičky s láskou uvařit opavdu něco dobrého !

Použijte náš tahák s éčky - ke stažení ZDE.