Hněv je poměrně běžná a silná emoce, která je přirozenou reakcí na nemoc. Při správném zvládnutí se hněv stává užitečnou silou – pomáhá člověku získat průraznost, dosáhnout žádoucích cílů a pokračovat vytyčeným směrem. Hněv vyjádřený nevhodným způsobem však může být destruktivní a hrozivý. Vzpomeňte si na chvíle, kdy jste propadli zuřivosti. Dostali jste se do konfliktu s lidmi kolem sebe? Pomohl Vám hněv vyřešit vzniklou situaci, nebo ji zhoršil, protože se vám ostatní začali vyhýbat? Co se stalo, když jste v sobě dusili vztek? Potlačený a nevyjádřený vztek se může hromadit a vyústit v pocity smutku, úzkosti a vyčerpání.

V případě chronické nemoci a jejích příznaků může být hněv obzvláště zákeřný. Člověk má někdy chuť proklínat svou smůlu a vybít na něčem svůj vztek. Nejbližším a nejdostupnějším cílem jsou bohužel naši nejbližší – příbuzní, přátelé, a nakonec i my sami. Hněv může vést ke škodlivému chování: někdy se člověk začne přejídat nebo pít alkohol, jindy začne kouřit nebo přestane užívat předepsané léky.

Jak tedy zvládat své stavy?

Existuje řada způsobů, jak zvládnout úzkost, depresi a hněv. Mezi úspěšné strategie vedoucí ke snížení úzkosti patří pohyb, relaxační cvičení, přímé akce zaměřené na řešení problémů, odkládání starostí na předem určenou a naplánovanou denní dobu, rozptýlení příjemnými činnostmi, meditace a soustředění myšlenek na přítomný okamžik.

Strach a obavy ze zdravotních potíží často ještě stupňuje sklon ke „katastrofickým představám“. Člověk podléhající těmto sklonům si mylně vysvětluje nezvyklé a nepříjemné tělesné vjemy těmi nejhoršími (a často také nejméně pravděpodobnými) způsoby. S oblibou dochází k závěru, že se jeho stav zhoršil nebo že se u něj začíná projevovat nová nemoc. Pokud člověk trpí obtížnou chorobou a lékaři nedokážou stanovit uspokojivou diagnózu, je těžké ubránit se mylným představám, že vcelku neškodné tělesné příznaky jsou projevem právě této choroby. Pacient snadno dojde k (nesprávnému) závěru, že se jeho nemoc zhoršuje a šíří.

Dříve, než jste začali pociťovat příznaky nemoci, jste možná své malé neduhy (bolesti hlavy nebo vyrážky) připisovali stárnutí, nedostatku spánku, špatnému stravování nebo stresu. Teď vás trápí nemoc a docházíte k závěru, že všechny neduhy souvisejí s vaší chorobou, i když jsou ve skutečnosti důsledkem běžného opotřebení organismu.

Nepodlehněte!

Jakmile začnete podléhat katastrofickým představám, je důležité podívat se na věci s odstupem, uklidnit se, zhluboka se nadechnout, napočítat do deseti a začít uvažovat logicky a racionálně. Pocítili jste už někdy dříve něco podobného a ukázalo se, že to není nic vážného? Pocítili jste už někdy něco podobného a po čase to samo od sebe pominulo? Našli byste méně hrozivé vysvětlení než to, že se vaše choroba zhoršuje? Které vysvětlení je pravděpodobnější? Kdyby vám něco podobného vyprávěl kamarád, čemu byste přičítali jeho symptomy? O zdravotním stavu jiných lidí často dokážeme uvažovat klidněji a racionálněji než o svém, zejména pokud nás trápí obavy.

Deprese často poněkud poleví, když začnete jednat nebo když do jisté míry převezmete kontrolu nad situací. Udělejte něco, z čeho získáte dobrý pocit. Vstaňte, dejte si sprchu a oblečte se, i když se na to necítíte. Zacvičte si, běžte na procházku, naplánujte si nějakou příjemnou činnost, na kterou se můžete každý den těšit. Na celý příští týden si naplánujte denní program a zahrňte do něj věci, které byste normálně dělali (například pravidelné stravování, návštěva kadeřníka) i věci, které vás těšily předtím, než se vás zmocnila deprese (například poslech hudby, přemístění nábytku, výlet na oblíbené místo a pozorování západu slunce). Potom se svého plánu držte, ať už se na to cítíte, nebo ne. Zpočátku možná budete mít poct, jako byste jen mechanicky vykonávali určité pohyby, ale nakonec ve své činnosti znovu najdete zalíbení. Zastavte negativní myšlení, popovídejte si s kamarádem o svých problémech. Lidé v depresi často bývají příliš sebekritičtí a mají o sobě příliš negativní mínění, proto je důležité o sobě smýšlet pozitivně a laskavě. Jakmile zpozorujete, že se zaobíráte negativními a nepříznivými myšlenkami o sobě, záměrně je vytěsněte laskavějšími a vlídnějšími. Zkuste k sobě mluvit stejně vlídným a uklidňujícím tónem, jakým byste mluvili s přítelem, který má stejné problémy.

Pro mnohé z nás je snadné pomáhat ostatním a pečovat o ně, ale máme-li se starat o sebe, připadáme si sobecky a provinile. Deprese tento postoj ještě zesiluje. Záměrná a cílevědomá péče o vlastní osobu podporuje dobrou náladu. Starat se o své zdraví a spokojenost není sobecké – je to nutné, máme-li se cítit dobře. Pečovat o sebe znamená, že dokážete lépe pečovat o druhé.

Někteří lidé se nejvíce rozčilují proto, že nemoc a její symptomy omezují jejich aktivitu; jiné nejvíce deprimuje pomyšlení, že jsou bezmocní a nemají svůj život pod kontrolou; další lidé si v nemoci připadají méněcenní; někdo má zase pocit, že nemoc je trestem za nějaké provinění.

Jakmile si ozřejmíte, který aspekt nemoci vás nejvíce rozčiluje a deprimuje, můžete s ním začít něco dělat. Pokud jste kvůli svým symptomům museli omezit obvyklé aktivity, zkuste si místo nich najít náhradní, Nemůžete-li běhat, mohli byste začít jezdit na kole? Pokud máte pocit bezmoci a ztráty kontroly, uvědomte si, nad kterými stránkami svého života máte kontrolu, a věnujte se právě jim. Pokud si kvůli své nemoci připadáte méněcenní, zamyslete se nad tím, zda je to skutečně pravda. Kdyby se situace obrátila, milovali byste svého partnera nebo potomka méně jen proto, že je nemocný?

Pokud je úzkost a deprese příliš silná a člověk si s ní nedokáže poradit sám, pokud máte dojem, že život nemá smysl a uvažujete o konci, ihned vyhledejte lékařskou pomoc.