Články

Výživa

Zdraví

Ostatní

27.11.2008 - Iva Veselá

Průmyslové zemědělství a zdraví

Volba je na nás.

Zemědělství kdysi vyjadřovalo „osobní“ vztah mezi lidmi a půdou. Úspěšné hospodaření bylo založeno na znalostech o místě, které se po generace shromažďovaly: klima, kraj, voda, půda a organismy v ní, uchovávání semen, šlechtění rostlin i zvířat a o recyklaci organické hmoty. Ve středu toho všeho byla hluboká láska k půdě. Toto uspořádání bylo rozbito.

Po celém světě průmyslové zemědělství ničí venkov. Rodinné statky ustupují agrárním podnikatelům. Technika a rychlá řešení nahrazují osobní zkušenosti a znalosti. Obrovské stroje a masivní používání chemikálií nahrazují pozorné sledování půdy a krajiny hospodářem. Smíšené kultury jsou nahrazovány monokulturami, obrovskými lány jedné plodiny táhnoucími se do nedohledna. Tyto plodiny ale nejsou často určeny pro místní potřebu, ale pro export. A „Láska k půdě?“ Toto úsloví bylo nahrazeno láskou k zisku. To má závažný dopad na životní prostředí a zdraví lidí.

Charakteristika intenzivního zemědělství

- malá druhová rozmanitost

Hlavním rysem intenzivního zemědělství je pěstování velmi omezeného počtu druhů plodin. Obrovská pole jen s jednou nebo dvěma plodinami nevyhnutelně přitahují škůdce, a vyhubit je vyžaduje velké dávky biocidů (insekticidů, herbicidů, pesticidů apod.).

Pěstování stejných rostlin rok co rok vyčerpává půdu a vyvolává potřebu vyšších dávek průmyslových hnojiv. Průmyslové zemědělství tedy představuje ideální trh pro výrobce pesticidů, průmyslových (umělých, strojených apod.) hnojiv a stále se zvětšujících zemědělských strojů. Vinou celosvětového rozšíření restaurací rychlého občerstvení se v současnosti na více než polovině světové výměry brambor pěstuje jen jedna odrůda: Russet Burbank, které dává přednost McDonalds. V ČR je ze 3 milionů hektarů zemědělské půdy téměř 2 miliony věnováno jen obilovinám, cukrovce, bramborám a řepce olejné a 68 % zemědělských provozů se věnuje „velkovýrobě“. Omezením genové různorodosti se připravujeme nejenom o zdroj odrůd s vypěstovanou odolností, ale i o nutričně a chuťově vynikající zdroje potravin.

Podle světové organizace pro výživu a zemědělství (FAO) bylo za poslední století nenávratně ztraceno 75 % genové diverzity v zemědělství.(1) Jen nadšení osamělých hospodářů pro staré odrůdy a druhy zvířat zachraňuje stovky odrůd rostlin a zvířecích druhů, které bychom jinak ztratili navždy.

- vnější „vstupy“ oddělení rostlinné a živočišné výroby

Intenzívní zemědělství je silně závislé na biocidech, tedy na pesticidech, zejména herbicidech, a jiných chemických přípravcích, které se používají k likvidaci nežádoucích organismů. Každý rok je na světě vyrobeno 2,5 milionu tun pesticidů. Každý rok je v České republice použito více než 10 tisíc tun, což odpovídá 180 nákladním železničním vagónům a představuje to ročně přibližně 1 kilogram pesticidů na každého muže, ženu a dítě! V České republice se zvýšilo používání hnojiv od roku 1996, kdy dosáhlo z 63,5 kg/hektar na 92,2 kg/hektar.

- oddělení rostlinné a živočišné výroby

Kdysi zemědělci pěstovali rostliny a chovali dobytek na jednom hospodářství, což zajišťovalo rozmanitost hlavních i vedlejších zemědělských produktů. Tyto produkty se recyklovay na statku a snižovaly nákupy mimo něj. Hnůj se využil jako hnojivo, plodiny a jejich vedlejší produkty se zkrmily zvířatům. Diverzifikované provozy také poskytovaly finanční jistotu proti výkyvům na trhu nebo při neúrodě určité plodiny.

Nyní jsou zvířata - krávy, drůbež a prasata - chována v koncentrovaných „intenzivních“ velkochovech. Ty produkují hory hnoje a řeky kejdy, které znečišťují vodu povrchovou i podzemní a spíše než cenným vstupem (hnojivem) se stávají nebezpečným odpadem. Mezitím mnoho statků střední velikosti opustilo chov zvířat a nyní pěstuje jen jednu až dvě plodiny. Tento trend je důsledkem snah o minimalizaci nákladů produkcí stejných výrobků.

Image: Michal Marcol / FreeDigitalPhotos.net